Tady dokonalost nenajdu
Díky bohu že tu žiju v podnájmu
Tady dokonalost nenajdu
Díky bohu že tu žiju jenom v podnájmu

Vstávám z mrtvých jako Houdini
S hladem jako bych měl bulimii
Soudim den až v žaludku
A nestačí mi puding mít
Tak dostatek Jaru
smyju hanbu,
smyju radost,
smyju z těla pryč
a uniknu pod vlivem sedativ.

A tak beru nůž a krájím zbytek pečiva
Rozpadá se pod nožem jak rodina
A lednička mi zas nic nenabídla na výběr
Tolik supermarketů a prázdný byt
Vítej tohle je malý svět
Často sedím na lince a čumím z okna pryč
To dění je tam víc real než etikety potravin
Když jídlo nehřeje tak strčíš si ho dovnitř trouby
Život neohřeješ, nezměníš,
tak ser na pozdní soudy.

Sladím si tu dny když mi chutnaj jako sůl
Pak zvednu levou nohu, poděkuju sobě za posun
Je to tak primitivní žít život složitě
Když ho žiju jednoduše tak z něj nikdy nemám požitek.

Další z místnosti je šatna,
ukládám tam na ramínka
vzpomínky silné jak vražda.
Visí tam rok netknutá mikina,
kterou jsme měl na sobě při útěku z Prahy do Zlína.

Já nejsem patriot, je mi jedno kde mě zabijou
Nebo kde si lehnu na lino
A tak se v šatně prohrabuju tou svou bavlnou
Symbolizující prázdnost jako stadion pod hladinou

V chodbě jsem potkal stokrát sebe, svůj stín
A uvědomil jsem si že i přesto všechno
jsem fakt hovno rebel.

Sereš na bonton,
sereš na svoje konto,
sereš na toho, tu a tamto,
a zůstaneš sám jak pener,
co má byt a kolem sousedy,
co v sobě dusí disrespekt
a rozdávají pohledy skrze prsty.
Prsty v srsti svojich koček a psů,
co jsou jen doplněk, ale nonstop stojí v popředí.

Jeden je rasista, vedle něj nacista,
třetí miluje extra svojí vlast,
další je narci.
Smrad cítíš ze všech bytů stejně,
vítej v hejně,
netykej nikomu z nás,
držte hubu, já chci taky spát.

Usínám v ložnici a probouzim se v obýváku,
knihy zabírají prostor v tom obřim vakuu.
Obklopen slovami,
všude jsou slogany a grafiky a obrazy a obaly
a prázdno pro masy.
A pro mě taky... asi...