ak rozdvojený druhý já
představa dost bláznivá
hračka v rukou dítěte
žena, co se usmívá

podivnej sen se mi zdál
dvojroli jsem v tom snu hrál
Na vlastním pohřbu jsem byl
a na hrob kytku si dal

Jak rozdvojený druhý já
představa dost bláznivá
hračka v rukou dítěte
žena co se usmívá

podivnej sen se mi zdál
dvojroli jsem v tom snu hrál
Na vlastním pohřbu jsem byl
a na hrob kytku jsi dal

REFRÉN

V útulcích pro ztracený
upíjí smutek svůj
z čistejch pohárů
vzpomínky štípou na duši
jako hejna černejch komárů

Kdo to tvrdí, že jsem to já
smíchem zakrývá svůj pláč
možná, že se nepozná
pod maskou skrývá svoji tvář

v tomhle světě je jen strach
barvu černou poznávám
jasně vídám, že jsem svůj vrah
funebráky potkávám

REFRÉN

V útulcích pro ztracený
upíjí smutek svůj
z čistejch pohárů
vzpomínky štípou na duši
jako hejna černejch komárů