Krajina po boji odpočívá v pokoji.
Hledám cestu,
to světlo, chci opustit temnotu.
Kdo má klíče? A kde najdu bránu?

Hledám cestu...
Světlo, chci opustit temnotu.
Kdo má klíče? A kde najdu bránu?
Zeptám se paprsků slunce po ránu.

Odlesky policejních majáků ve zpětným zrcátku,
problikávající kontrolka světel na dálku.
Nebe bez mraků, i bez ptáků,
avie bez stk, zatéká mi do prahů.
Propiska vyteklá do azurovejch potahů,
přikázanej smět, UV zářivka na baru.
Curaçao v tonicu, hořkosti kalichu,
vypiju si litry tu. V motérkách .... ironu.
Bombičku inkoustu za uchem,
ukous' sem si velký sousto Cordon Bleu.
Mý citový zabarvení, hledám v bazénu dění,
jedu si v tom svým, v tom samým bleděmodrým.
Každá zkratka je v něčem delší,
tolik modřin, než se dozvím, co někteří už vědí.
A tak když říkám, že neřeším, myslím tím mám vyřešeno,
páč jsem zvednul hlavu a měl jsem nalezeno.

REFRÉN

Mezi temnotou a světlem,
vesmírem a Zemí,
i ve vodní hladině zrcadlení.
V očích krásný ženy,
není ..... tam, kde není.

Mezi temnotou a světlem,
vesmírem a Zemí,
i ve vodní hladině zrcadlení.
V očích krásný ženy,
city v kaňce na konci věty utopený.


Co nevidět se budiž světlo řeklo a s ní přišel svět.
Řekla teď chvíli seď a začla vyprávět.

Co nevidět se budiž světlo řeklo a s ní přišel svět.
Řekla teď chvíli seď a začla vyprávět.