Štěstěna zjevně přála mi
Viděl jsem Telč i Maledivy
Konvalinkami bílé nivy
I ghetta černá mouchami
Slyšel jsem kázat imámy
Přečetl dvacet tisíc knih
O sobě ale řekl bych:
Ten chlápek je mi neznámý, neznámý

Uvnitř jsem zarost touhami
Popínavými konjunktivy
Chňapou jak ruce boha Šivy
Člověka zblbnou, omámí
To se pak culí na dámy
S úmyslem dostat každou z nich
Přitom by chtěl žít jako mnich
Ten chlápek je mi neznámý

Burácí ve mně tsunami
Smýká mě. Rovná. Potom křiví
Jen co se zlískám osmi pivy
Budu ten, co všem oznámí
Zlobíte Boha nad námi!
Není to žádnej hnidopich
Ale chlast vidí jako hřích
Ten chlápek je mi neznámý

Smějete se mi, mon ami?
Nechte si ty svý invektivy
Nevíme, kdo teď na vás civí
Ten chlápek je mi neznámý

Smějete se mi, mon ami?
Nechte si ty svý invektivy
Nevíme, kdo teď na vás civí
Ten chlápek je mi neznámý