Inside as the rain came pouring down
It can’t wash away all this hurt that haunts me now
Inside as the rain came pouring down
I’m losing touch with the only soul I’ve found
Desperate delusions are all I have
Just to keep me hanging on

I shut my eyes, but my world’s still burning
I can’t escape, I feel it killing me
No way out
Here I am again

Choked up, but the pain came after all
I feel displaced in these once familiar walls
Patient I fall with no end in sight
And the noose around my neck

And as I let hindsight translate nightmares into reality,
I begin to see myself for who I truly was,
somebody desperate,
somebody entirely out of their depth,
somebody beyond their abilities to cope.
And as I exhale out the pain,
I’m digesting the severity of the depression I felt,
the extent to which it claimed a piece of me,
how it’s left me emotionally vacant and painfully numb.
And now together,
my faults and my thoughts prey on me like vultures,
creeping from their comfortable distance,
never once exiting my line of vision.
And the facade I invite to amble whilst wearing my skin,
he isn’t me and he never will be me.
And I know that I fucked up,
but I want to grow from it.

I find myself in the same dark ending
I can’t escape, I feel it killing me
No way out

Here I am again

PREKLAD

Uvnitř když na mě začal stékat déšť
Nemůže smýt všechnu tu bolest, co mě pronásleduje
Uvnitř když na mě začal stékat déšť
Ztrácím dotek jediné duše, kterou jsem našel
Zoufalé bludy jsou vše, co mám
Jen udržuj ve visení

Zavírám svoje oči, ale můj svět stále hoří
Nemůžu uniknout, cítím, že mě to zabíjí
Není cesty ven
Tady zase jsem

Zardoušen, ale bolest přišla i po tom všem
Cítím se se přemístěn do těchto kdysi známých zdí
Trpělivě padám bez konce v dohledu
A smyčka je kolem mého krku

A když jsem si nechal přeložit noční můry do reality
Začínám se vidět takový, jaký opravdu jsem
Někdo zoufalý
Někdo zcela mimi jejich hloubku
Někdo za jejich zvládnutými schopnostmi
A jak vydechuji bolest
Trávím závažnost deprese, kterou jsem cítil
Rozsah ve kterém získala kousek mě
Jak mě nechala citově prázdného a bolestivě otupělého
A teď spolu
Moje chyby a mé myšlenky mě loví jako supi
Plazí se z jejich pohodlné vzdálenosti
Nikdy neexistující linka mé vize
A fasádu vyzývám k loudání se, zatímco nosím svou kůži
Není mnou a nikdy nebude
A vím, že jsem v prdeli
Ale chci z toho vyrůst

Nacházím se v tom samém temném ukončení
Nemůžu uniknout, cítím, že mě to zabíjí
Bez cesty ven

Tady znovu jsem.