Sedim v kapuci v pokoji sám,
natáhnu cígo, doleju si víno,
kdybych byl věřící, tak pohladim kříž
a věděl bych hned, že mi bude zas líp.
Chtěl jsem slyšet smích, ale tekly jenom slzy,
můj život byl jenom kupa lží,
který stavěl jsem si jako ochrannej štít
v domnění, že je to normální.
Ale bylo tu světlo, co mě dokázalo zvedat,
pohladit, milovat, líbat mě a dodávat sílu,
která zrovna tehdy byla třeba,
ale já jsem to neviděl a neuměl to přijímat.
A pak jsem to zahodil a nechal ji jít,
pro ten pocit, že to bude lepší,
z plánů jsem měl oči zaslepený,
nevěděl jsem, kde je štěstí mí.

REFRÉN

Zamčená v ohni v poutech,
nemůžu roztáhnout křídla
a jen tak si lítat, jsem upoutaná.
Chtěla bych vrátit se zpět,
a do očí se ti dívat a přitom si zpívat
Na-na-na
Jsem upoutaná
Na-na-na
Sním o tom s tebou teď odletět
a žít nad mrakama
Jsem upoutaná

Sakra, všechno to tak utíká,
když tě potkávám, ty si užíváš
a já sedim dál a ty se podíváš.
Všechno to světlo, co bylo v nás,
nejde jen tak udusat, ale hoří dál.
Nevim jak ty, ale já hlásim požár,
nevim furt, co s tim udělat mám,
bojim se toho, jak to bude dál.
Dívám se na tebe a chtěl bych tě mít zas tady,
vymazat z hlavy, všechny svoje stavy,
všechny ty zkraty, podlomený nohy,
chtěl bych tě mít zas zpátky.
A pak jsem to zahodil a nechal ji jít,
pro ten pocit, že to bude lepší,
z plánů jsem měl oči zaslepený,
nevěděl jsem, kde je štěstí mí.

REFRÉN

Zamčená v ohni v poutech,
nemůžu roztáhnout křídla
a jen tak si lítat, jsem upoutaná.
Chtěla bych vrátit se zpět,
a do očí se ti dívat a přitom si zpívat
Na-na-na
Jsem upoutaná
Na-na-na
Sním o tom s tebou teď odletět
a žít nad mrakama
Jsem upoutaná