Náš život hoří silnou touhou
za sebou cestu zlem už dlouhou
naše duše volá vrať se zpátky
pokojně zadními vrátky, zpátky domů

Chci to všechno mít,pak teprv můžu jít
chci to,být někdo pak můžu šťastný být
tohle není pravda, tohle nejsem já
tohle je jen skořápka člověka kterého nechci znát

Už párkrát jsem to pochopil,pak jsem zase zapoměl
víckrát jsem to pokazil a ten život zabolel
tak už to bývá člověk zapomíná
díky za to, že mi to moje nitro připomíná

Že lepší než být někdo je se ptát kdo
jsem abych nežil v omylu a nebyl ten
co, se neptá kdo a hraje divadlo
za které je honorářem krásné ego

Které stále roste a je stále silnější
v očích, které milujou cestu povrchní
tohle už není pro mě, tu máš na památku
všechny ty cesty stejně jednou skončí na začátku

Náš život hoří silnou touhou
za sebou cestu zlem už dlouhou
naše duše volá vrať se zpátky
pokojně zadními vrátky, zpátky domů

Na začátku tam kde jsme byly neviní
najivní, čím to že se časem všechno promění
z dětí co září energií a úsměvem
v ovce co se řídí prestiží a úspěchem

Který stejně odejde jednou v zapomění
rodíme se nazí, umíráme nazí
rodíme se jako originál, umíráme jako kopie
návodu cesty ke štěstí, který je jen folie

Pokuď neotevřeš mysl systém ti ji jednou rozbije
a jak se tak koukám,
dívám se kolem sebe a stále doufám
že ještě není pozdě a proto bouchám

Na dveře vaších srdcí a svědomí
další bod evoluce musí být evoluce vědomí
proto prosím sám sebe abych zůstal klidný
a prosím tím i tebe abys zůstal silný

Náš život hoří silnou touhou
za sebou cestu zlem už dlouhou
naše duše volá vrať se zpátky
pokojně zadními vrátky, zpátky domů

Dost silný na to abys jednou pochopil
že povrch naši loď nitra lásky potopil
že povrch by měl naše nitro chránit
a ne vyplout na povrch mu před očima druhých bránit

Naše duše prosí opravte tu poruchu
ego, ambice, úspěch žijem na povrchu
v jádru všichni dobří ale uvěznění
akorát ty mříže nejsou viděny

Protože co je horší než si mylet že si svobodný
přitom zkalamaný, do sebe zavřený
na povrchu vypadá že to tak není
ale bojíš se si přiznat že si z toho světa vystrašený

Protože jednodušší je hrát si na kovboje
nasadit masku aby nikdo neviděl to co je
v hloubi tvojí duše
chce to vyplout na povrch, propojit mysl a srdce

Náš život hoří silnou touhou
za sebou cestu zlem už dlouhou
naše duše volá vrať se zpátky
pokojně zadními vrátky, zpátky domů