Je to mezi mnou, papírem a tužkou.
Výsledky ale hubnou i když píšu tlustou.
Sedmdesát minut, který ti daj kolik jen chceš času.
Nejvíc potkáš na cestách, u kterejch předem neznáš trasu.
Dvanáct palců lahodících uchu znalců.

Je nechutně brzo ráno, stojím na vyhlídce,
vzal jsem tě s sebou, tak snad nezlobíš se.
Mám tu pár novejch pecek, updateli jsme recept.
O kus blíž proti proudu, ale furt v tý samý řece.
A přesto pořád nejsme za vodou -
příležitosti totiž na to jdou
s nadhledem vylučovací metodou,
takže se na nás tak akorát z vejšky vyserou.
Zatímco na hlavním pódiu hrajou furt tu samou,
smutnou nebo veselou, akorát pokaždý s jinou kapelou.
A zkus zachovat tvář kamennou, když to vypadá,
že už i ty boží mlýny melou sem tam pěkný píčoviny.
A vůbec sem tam nevím, kudy kam.
Odsaď podsaď je prd platný, když je to odnikud nikam.
To je pak každá rada zlatá a pravda svatá,
zdá se to růžový a přitom je to furt ten samej lapák.
Zkouším v paměti hledat brzdu, za kterou bych zatáh',
protože není dvakrát cha chá mít vlastní špičky v patách.
Můžu za á: zalízt za krb, kde bych jako každej druhej zatrpk',
anebo bé: dokud vidím, radši koukat, abych si ještě zablb.

Dvanáct palců pro trochu klidu uspěchanců.
Jeden cíl a tolik cest, nadechni se,
drž se fest a cpi si život do kapes.
Dvanáct palců a trochu klidu uspěchancům.
Jeden cíl a tolik cest, nadechni se,
drž se fest a cpi si život do kapes.

Jsou ale momenty, kdy musím říct: 'A dost!' a dovolenou vybrat,
stejně jako musím občas prohrát, abych moh' pak vyhrát.
Dávat deset-nula stokrát za sebou začne dřív či pozdějc bejt nuda.
Nakonec ti z toho stejně vyplyne, že balanc se rovná amplituda.
On totiž cíl je dost možná cesta a tak se na tu svoji pusť.
Beztak jediná cesta ven vede skrz.

Dvanáct palců lahodících duchů se ti převaluje v uchu.
Vím, že víš, co já vím,
taky jen hledám čistej signál v moři ruchu